Když se z žáků stávají učitelé aneb Vrstevnické učení v praxi

Vrstevnické učení

Když se z žáků stávají učitelé aneb Vrstevnické učení v praxi

Jaké to je, když se na chvíli vymění role a místo paní učitelky stanou před tabulí samotní žáci? To si mohli vyzkoušet naši čtvrťáci ze 4.A, pro které si netradiční dopoledne připravili vybraní žáci 9.B – a nutno říci, že se svého úkolu zhostili naprosto skvěle!

Nápad vzešel přímo od deváťáků, kteří se sami chopili organizace i příprav. Po vzájemné domluvě dostali příležitost naplánovat a uskutečnit vyučování pro své mladší spolužáky. A tak se z bývalých žáků paní učitelky Vendulky na chvíli stali jejich učitelé.

Na programu byl český jazyk, matematika a dvě hodiny výtvarné výchovy. Každý si připravil svou část výuky a bylo vidět, že přípravě věnovali opravdu velkou pozornost.

Český jazyk pod vedením Kuby Grády a Davida Zounka

První hodina patřila vyjmenovaným slovům po B. Kluci si připravili promyšlenou hodinu, během které střídali práci s interaktivní tabulí, mazacími tabulkami, učebnicí i pracovním sešitem. Děti tak měly možnost procvičovat učivo různými způsoby, aktivně se zapojovat a průběžně si ověřovat, co už umí.

Kuba s Davidem působili jistě, přirozeně a profesionálně. Dokázali si získat pozornost dětí, udržet jejich aktivitu a především jim učivo srozumitelně předat. Jejich hodina měla jasnou strukturu, spád a nechyběla jí ani potřebná pestrost. Bylo radostí sledovat, s jakým zaujetím se do role učitelů pustili.

Matematika s Kubou Převrátilem a Matějem Hujerem

Ani matematika nezůstala pozadu! Kluci si pro čtvrťáky připravili další porci procvičování, tentokrát počítání do 10000 s využitím interaktivní tabule, interaktivních cvičení, mazacích tabulek, učebnice, pracovního sešitu i počítání s penězi. A aby motivace nechyběla, přinesli s sebou také halloweenské strašidelné bonbony, které posloužily jako sladká odměna za aktivitu a snahu.

Tahle hodina měla navíc i jednu krásnou nostalgickou rovinu. Kluci si totiž vzpomněli na své vlastní působení ve třídě a na některé naše tehdejší matematické rituály. Hned se zajímali, jestli mají i současní čtvrťáci svou tabulku aktivit, do které by mohli zapisovat jejich výkony. A samozřejmě nezapomněli ani na mého oblíbeného matematického hada a podtrhávání důležitých údajů ve slovních úlohách červenou barvou.

O vzpomínky, úsměvy a společné zavzpomínání rozhodně nebyla nouze.

A jeden neplánovaný moment? Když kluci na interaktivní tabuli otevřeli cvičení a ptali se, kdo chce jít první k tabuli, rozhodla se do výuky zapojit také jedna moucha. Přistála přímo na tabuli, převzala iniciativu a při svém putování po obrazovce za sebou zanechávala vlastní kreslenou cestičku. Chvíli jsme tedy dali prostor i této nečekané účastnici vyučování a teprve po jejím dokončení uměleckého díla jsme se mohli pustit do matematiky. I takové chvíle patří ke školním dnům, na které se nezapomíná.

Podzimní tvoření s Kačkou Vlčkovou, Terkou Barákovou a Eliškou Juhaňákovou

Výtvarnou výchovu si vzala na starost děvčata, která si pro čtvrťáky připravila hned dva tvořivé projekty. Nejprve se společně pustili do výroby podzimního stromu a v další hodině vznikali originální žaludy z papírových tácků.

Holky měly vše promyšlené do posledního detailu. Samy si zajistily potřebný materiál, připravily pomůcky, naplánovaly postup a s dětmi pracovaly s takovou přirozeností, jako by učily každý den. Trpělivě vysvětlovaly, pomáhaly, povzbuzovaly a vedly děti k vlastnímu tvoření. Jejich přístup byl obdivuhodný a výsledkem byly nejen krásné podzimní výrobky, ale také spousta radosti z dobře odvedené práce.

A jaké bylo hodnocení?

To nejhezčí přišlo na závěr. Naši čtvrťáci byli z netradičního vyučování nadšení a svou spokojenost dali najevo velkým potleskem, který si všichni mladí vyučující rozhodně zasloužili.

Pro mě osobně mělo celé dopoledne ještě jeden zvláštní rozměr. S kluky a děvčaty z 9.B jsem totiž strávila několik krásných školních let, a tak bylo moc milé sledovat, jací mladí lidé z nich vyrostli. Jako jejich bývalá třídní učitelka jsem měla velkou radost a také důvod k hrdosti. Když za mnou s vlastním nápadem přišli, ráda jsem jim dala prostor a důvěru. Nápad byl jejich, stejně jako veškerá příprava a realizace. A oni mi ukázali, že když dostanou příležitost, dokážou opravdu velké věci.

Nešlo totiž jen o to připravit několik vyučovacích hodin. Deváťáci museli převzít zodpovědnost, naplánovat práci, přemýšlet nad tím, jak zaujmout mladší děti, srozumitelně vysvětlovat, reagovat na jejich potřeby a získat si jejich respekt. A to všechno zvládli s velkým nasazením, přirozenou autoritou a úsměvem.

Právě takové chvíle nám připomínají, že škola není jen místem, kde se děti učí z učebnic. Je také prostorem, kde se učí spolupracovat, pomáhat si, předávat zkušenosti, důvěřovat si a objevovat, co všechno dokážou.

Moc si vážím práce, kterou tito deváťáci odvedli, jejich iniciativy i ochoty věnovat svůj čas mladším spolužákům. Děkuji Kubovi G., Davidovi, Kubovi P., Matějovi, Kačce, Terce a Elišce za krásné dopoledne, na které budeme s úsměvem vzpomínat.

A kdo ví? Třeba se za dalších pět let role znovu vymění. Moji dnešní čtvrťáci už budou deváťáci a možná si jednou sami stoupnou před tabuli, aby učili další malé školáky. Bylo by krásné, kdyby se tento nápad stal malou školní tradicí.

Protože někdy je tím nejlepším učitelem právě ten, kdo ještě nedávno sám seděl v lavici.

Vaše paní učitelka Vendulka ❤️


 

Datum vložení: 4. 11. 2026 9:31
Datum poslední aktualizace: 4. 11. 2026 9:31
Autor: Správce Webu