3.A na Jizerce

Dobrodružství na Jizerce – tři dny plné zážitků, smíchu a kilometrů!

Ve dnech 22.–24. října jsme se vydali na školní výpravu, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat. Naším cílem byla malebná Jizerka, ukrytá v srdci Jizerských hor.
Ráno jsme nasedli na vlak na hlavním nádraží v Jablonci nad Nisou a s batohy na zádech vyrazili směr Kořenov. Tam naše dobrodružství teprve začínalo – čekalo nás 12 kilometrů pěšky do hor. Počasí přálo, nálada byla výborná a s každým krokem jsme byli blíž horské chatě, která se na tři dny stala naším domovem.

Výstup na Bukovec a první přírodovědné objevy

Hned první den jsme nelenili a po krátkém odpočinku jsme se vydali na vrchol Bukovce, odkud se nám otevřel nádherný výhled na okolní krajinu. Cestou jsme poznávali listnaté a jehličnaté lesy, učili se rozlišovat stromy podle kůry, listů i jehličí a dozvěděli se, co to vlastně znamená, když se řekne „pralouka“.
Pralouka je místo, kde příroda zůstává tak, jak ji stvořila – bez zásahu člověka. Dozvěděli jsme se, jak důležité jsou takové louky pro hmyz, rostliny i celou krajinu. Zastavili jsme se také u čedičových skal, které jsou pozůstatkem dávné sopečné činnosti. Na vlastní oči jsme tak viděli, že i Jizerské hory mají sopečnou minulost!

Po návratu na chatu jsme si odpočinuli, zahráli pár her na stmelení party a večer si pochutnali na večeři v restauraci Pyramida. Po dni plném chůze a objevování nám chutnalo doslova všechno.

Cesta časem s Keltem, rašeliniště a pytlákovy stopy

Druhý den jsme se ponořili do ekoprogramu, který byl všechno, jen ne nudný! Potkali jsme tajemného Kelta, který nás provedl rašeliništěm a vyprávěl o dávných časech. Některé děti se prý dokonce propadly o 420 let zpátky v čase. Naučili jsme se poznat rostlinu jménem plavuň vidlačka, dozvěděli se, proč je rašelina tak vzácná, a zkusili si představit, jak se žilo lidem, když kolem nebyly žádné cesty ani mobily.

Pak jsme se vydali po stopách pytláka. Naše trasa vedla lesem, kde jsme se učili rozeznávat zvířecí stopy, poznávat srnčí, jelení i liščí. Cestou jsme potkali myslivce, který nám ukázal různé lebky a kosti zvířat a dokonce nám nabídl ochutnat jelení paštiku. Ačkoliv jsme se zpočátku trochu báli, většina z nás si pochutnala!

Hry, smích a návrat po vlastních

Po večeřích nás čekaly týmové hry, hádanky a spousta smíchu. Někdo si ještě zapisoval zážitky, jiní hráli společenské hry – zkrátka ideální horské večery.
Třetí den jsme se vydali zpátky pěšky na vlak do Kořenova. Batohy už byly lehčí, nohy trochu těžší, ale hlavy plné dojmů. Během tří dnů jsme ušli přes 50 kilometrů, objevili kouzlo Jizerských hor a hlavně – zažili spoustu dobrodružství s kamarády.

Byly to tři dny, které spojily poznávání, smích a přátelství.
Jizerka nám ukázala, že příroda dokáže být kouzelná – stačí se jen dívat.

Vaše paní učitelky Vendulka, Vitka a Adélka