4.A na Jizerce: Tři dny, tři živly a spousta dobrodružství

4.A na Jizerce: Tři dny, tři živly a spousta dobrodružství

Co všechno se dá zažít během tří dnů v Jizerských horách? Se 4. A jsme zjistili, že opravdu hodně! Čekala nás příroda, historie, objevování, nové dovednosti, spousta pohybu a také pořádná dávka dobrodružství. Vyrazili jsme na třídenní pobyt s ekoprogramy, které nás provedly třemi tématy – Místo, Kámen a Voda. A rozhodně jsme nezůstali jen u povídání!

První den: Cesta za dobrodružstvím a tajemství Jizerky

Naše dobrodružství začalo už v Jablonci nad Nisou, odkud jsme se vlakem vydali do Kořenova. Tam jsme si nasadili batohy a vyrazili pěšky vstříc Jizerce. Čekalo nás přibližně devět kilometrů chůze, ale cesta krásnou přírodou nám ubíhala a všichni jsme se těšili, co nás čeká. Po příchodu na chatu jsme se ubytovali, trochu si odpočinuli a mohli jsme se pustit do prvního programu.

Tím bylo Místo. Společně jsme poznávali historii Jizerky a jejího okolí, objevovali příběhy zdejších domů a dozvídali se, jak se v této horské osadě žilo v minulosti. Některé příběhy byly téměř jako z detektivky – nechyběly ani tajemné a strašidelné historky spojené se starými staveními. Řeč přišla také na známý Hnojový dům, který je s Jizerkou neodmyslitelně spjatý.

Velkou roli zde v minulosti hrálo sklářství. Věděli jste, že na Jizerce fungovaly dvě sklářské hutě? Skláři potřebovali nejen šikovné ruce a zkušenosti, ale také dostatek dřeva na vytápění pecí a suroviny pro výrobu skla. Děti tak zjistily, že zdejší krajina není zajímavá jen svou krásou, ale také příběhy lidí, kteří ji po staletí utvářeli.

A protože dobrodružství nemusí být jen o historii a přírodě, čekala nás ještě jedna velmi zajímavá návštěva – Horská služba!

Záchranáři nám přiblížili svou náročnou a zodpovědnou práci, ukázali nám vybavení, které při zásazích používají, a vysvětlili, jak pomáhají lidem v horách. Děti si mohly vyzkoušet základy oživování člověka, manipulaci s nafukovacími nosítky a zblízka si prohlédly také čtyřkolku                   i opravdové vozidlo Horské služby. Najednou jsme měli možnost nahlédnout do práce lidí, kteří musí být připraveni pomoci v nejrůznějších situacích. Děkujeme za skvělou ukázku a nové zkušenosti!

Po večeři nás čekal zasloužený odpočinek. Vytáhli jsme deskové a karetní hry, užili si společný čas a postupně se chystali na další den. Ten měl prověřit nejen naše pozorovací schopnosti, ale také naši vytrvalost.

Druhý den: Kámen, který se rozhoupal!

Po snídani jsme se pustili do programu Kámen. Tentokrát jsme se vydali na cestu za poznáním, při které jsme postupovali podle připravených stop a úkolů označených symbolem kamene. Cestou jsme si povídali o tom, jak vzniká půda, co všechno se v ní nachází a jak dlouho trvá, než se z hornin a dalších přírodních materiálů vytvoří půda, která umožňuje růst rostlinám. Dozvěděli jsme se, že příroda nikam nespěchá a některé její procesy trvají stovky, tisíce i miliony let.

A pak přišel jeden z okamžiků, na který budeme ještě dlouho vzpomínat!

Dorazili jsme k Jizerskému viklanu – obrovskému žulovému balvanu, který je známý svou neobvyklou polohou. A co myslíte? Podařilo se nám ho rozhýbat! Když jsme zjistili, že se nám opravdu podařilo rozpohybovat takový kus skály, nadšení nebralo konce. To byl zážitek, který se jen tak nevidí! Najednou nebyla geologie jen něčím z učebnice, ale něčím, co jsme mohli sami pozorovat a zažít.

Naše cesta pokračovala až k Pytláckým kamenům, odkud se nám otevřel nádherný výhled do okolní krajiny. Po cestě plné objevování jsme si mohli vychutnat krásu Jizerských hor                               a uvědomit si, kolik zajímavých míst se skrývá jen kousek od známých turistických tras.

Po návratu a obědě nás čekal poslední ekoprogram. Tentokrát jsme vyměnili kameny za vodu a vydali se zkoumat život v nedalekých tůních.

Druhý den odpoledne: Voda plná života

Na první pohled mohou tůně vypadat docela nenápadně. Jakmile jsme ale vzali do rukou síťky a pustili se do průzkumu, ukázalo se, že se v nich skrývá celý malý svět!

Děti opatrně lovily vodní živočichy, pozorovaly je a podle připravených obrázků zjišťovaly, koho se jim podařilo objevit. A že bylo co zkoumat! Našly například larvy vážek, chrostíky i s jejich vlastnoručně vytvořenými schránkami, různá vývojová stadia potápníků, malého čolka a řadu dalších vodních tvorů.

Najednou jsme mohli zblízka pozorovat, jak pestrý život se odehrává pod hladinou, které si při běžné procházce často ani nevšimneme. Děti porovnávaly své nálezy s obrázky, hledaly správná určení a s nadšením sdílely své objevy s ostatními. Z obyčejné tůně se stala malá přírodní laboratoř a z nás badatelé, kteří chtěli přijít na kloub každé záhadě.

Právě takové chvíle nám připomínají, že nejlepší učení někdy začíná jednoduchou otázkou: „Co to je? A jak to vlastně žije?“

Po večeři jsme se pustili do balení, ale ani poslední večer se neobešel bez společných her, smíchu a povídání o tom, co se nám během pobytu nejvíce líbilo. Pak už nás čekal odpočinek, protože před námi byla poslední cesta.

Třetí den: Zpátky domů, ale s hlavou plnou zážitků

Ráno jsme se rozloučili s Jizerkou, sbalili poslední věci a vyrazili zpět do Kořenova na vlak. Čekala nás cesta dolů z hor, která byla po předchozích dnech plných chůze další zkouškou naší vytrvalosti.

A výsledek? Za celý pobyt jsme společně nachodili neuvěřitelných 50 kilometrů!

To je výkon, na který můžeme být právem pyšní. Každý kilometr znamenal nejen pohyb                            a překonávání vlastních sil, ale také nové objevy, společné zážitky a chvíle, kdy jsme si navzájem pomáhali a podporovali se.

Během tří dnů jsme poznávali historii horské osady, objevovali tajemství hornin, zkoumali život ve vodě, nahlédli do práce horských záchranářů a vyzkoušeli si spoustu věcí, které se ve školní lavici zažít nedají.

Jizerka nám ukázala, že příroda je ta nejlepší učebna. Stačí otevřít oči, nebát se ptát, vyrazit ven a být připravený objevovat.

Děkuji všem dětem ze 4. A za jejich energii, zvídavost, vytrvalost a chuť pouštět se do nových věcí. Jsem ráda, že jsme to všechno mohli zažít společně. Až si na náš pobyt jednou vzpomeneme, věřím, že se nám vybaví nejen krásná krajina a rozhoupaný viklan, ale především všechny ty chvíle, které z nás udělaly ještě lepší partu.

Tak co, vyrazili byste s námi příště také?

Vaše paní učitelka Vendulka 💚